Paměť národa

Buď laska znamená ukrajinsky prosím a Ukrajina nás prosí o pomoc. Přes tisíc kilometrů a 4 opancéřované sanitky, na které se složili Češi během prvních měsíců války. Jaké to je se ocitnout z Prahy v zemi, kde je válka na každodenním pořádku? Jaké osobní příběhy se skrývají pod “anonymní hmotou zeleného munduru” armády? A proč má smysl pomáhat?

Na našem území není žádné místo tak úzce spojené s holocaustem jako Terezín. Jeho ulicemi bloudí náš poutník a potkává místní, kteří by na ponurou historii svého města nejradši zapomněli, šlo přece „jen o čtyři roky“. I když se ale bývalé ghetto skoro nepřipomíná, snaha zapomenout městu zatím život nevrací. Proč se tedy Terezín stal městem duchů? A nakolik jeho neutěšená současnost zrcadlí náš přístup k židovskému utrpení jako takovému?