Průhledná bytost: Anne-Marie Miéville

After the Reconciliation by Anne-Marie Miéville is a philosophical and introspective work that explores human relationships, communication and the meaning of reconciliation. In it, Miéville follows four characters – two women and two men – who meet and engage in long dialogues about life, love, death, guilt and forgiveness. The film is characterized by a minimalist style that emphasizes dialogue and acting over action. A key theme is the question of whether true reconciliation is possible, both between individuals and in a wider social context. The characters struggle to understand their mistakes and figure out how to move on after conflict, whether personal or philosophical. Miéville uses long, philosophical conversations to reveal the complexity of human emotions and relationships. The film is an intellectual challenge, with dialogue serving as a means to gain a deeper understanding of the interpersonal dynamics and inner world of the characters.

Staré místo je experimentální film z roku 2000, který společně režírovali Jean-Luc Godard a Anne-Marie Miéville. Tento krátký dokumentární snímek byl vytvořen na zakázku pro newyorské Muzeum moderního umění (MoMA) k oslavě jeho historie. Film se zamýšlí nad úlohou umění a filmu ve společnosti, přičemž kombinuje obrazový materiál s filozofickými komentáři. Godard zde pokračuje ve své charakteristické kritice moderního světa a jeho odcizení. Dílo je často chápáno jako esej o umění, kultuře a lidské existenci.

Film Tady a jinde (1976) režiséra Jeana-Luca Godarda a jeho partnerky Anne-Marie Miéville je experimentální esejí, která kombinuje prvky dokumentu a politického manifestu. Film vznikl jako reakce na dřívější projekt, který Godard natáčel v roce 1970 pod názvem Jusqu’à la victoire o palestinském boji za osvobození. Zatímco původní film měl být oslavou palestinského odboje, po porážce Palestinců v roce 1970 se Godard vrátil k materiálu a přepracoval ho. Tady a jinde tedy představuje reflexi rozdílu mezi tím, co je „tady“ (ve Francii, v západním světě), a „jinde“ (v Palestině). Jde o kritickou úvahu nad médiem filmu, manipulací obrazu a zvuku, a nad tím, jak je politický konflikt prezentován západními médii. Využívá koláže obrazů, zvuků a textu, čímž rozbíjí tradiční narativní strukturu. Tento film je jedním z klíčových příkladů Godardova pozdějšího období, kdy se více zaměřuje na filozofické otázky a kritiku kapitalistického systému i role médií v manipulaci veřejného mínění.

Film Volné úvahy o roli matky – Táta jako máma od Anne-Marie Miéville je krátkým esejistickým dílem, které zkoumá roli rodičovství a genderových stereotypů v péči o děti. Miéville se zde kriticky zaměřuje na tradiční pojetí mateřství a otcovství, přičemž rozvíjí myšlenku, že obě role by měly být rovnocenné. Film kombinuje rozhovory s rodiči a experty, kteří diskutují o výchově a vlivu společnosti na definice rodinných rolí. Režisérka rozbíjí konvenční představy o tom, co znamená být matkou či otcem, a vyzývá k rovnosti v rodičovství.

Všichni jsme stále tady režisérky Anne-Marie Miéville je introspektivním dílem, které zkoumá lidské vztahy, komunikaci a samotu. Miéville, dlouhodobá spolupracovnice Jeana-Luca Godarda, zde vytváří dílo, které se vyznačuje minimalistickým stylem a filozofickou hloubkou. Film je esejí o dvou postavách, mužském a ženském protagonistovi, kteří vedou dlouhé rozhovory o lásce, identitě a smyslu existence. Tyto dialogy jsou středobodem filmu a mají formu intenzivní intelektuální výměny. Téma komunikace je klíčové – postavy bojují se schopností vyjádřit své emoce a porozumět si navzájem. Miéville klade důraz na ticho, pauzy a nevyřčené myšlenky, které často mluví hlasitěji než samotná slova. Film je také reflexí nad časem a přítomností. Název Všichni jsme stále tady poukazuje na setrvání v určitém stavu, ať už fyzickém, či mentálním. Miéville zde vytváří intimní portrét lidské psychiky a společenského odcizení.

Souvenir d’Utopie is a short film from 2001 that explores the theme of utopia and its place in human life. Through a narrative that is both personal and political, it raises questions about the attainability of ideals and the realities of everyday life. The film is a reflection on the loss of ideals and the transformation of society, combining personal memories with broader reflections on utopia as a concept. Visually and sonically austere, the film offers the audience a deep reflection on the question of what utopia means for individuals and society, and whether it is even achievable.