Studentstvo uvádí

Experimentální film nahlíží drobnohledem entomologa cyklické vzorce chování propojující člověka se světem hmyzu. Stejně jako fíková vosa neodvratitelně nachází smrt při opylování květu fíkovníku, vrháme se i my do tanců vášně a smrti. Přitahováni svůdnou vůní vábení a nevyhnutelnosti definitivního konce. „Věřím, že dokumentární filmy, a umění obecně, dokážou alchymickým způsobem zpracovat realitu tak, aby měla správnou reprezentaci.“Zdroj citátu: Dok.revue

Šestiletá Viktorka se snaží porozumět složitým vztahům ve své rodině. Zároveň se připravuje na narození sourozence a první školní den. S překonáváním všech výzev jí pomáhá její optimismus, hravost a imaginace. Dětské perspektivy, ze které je každý den plný malých zázraků, se drží také kamera. „Nevím, jestli to všechno zvládnu, protože držet v jedné ruce kočárek, v druhé knížku a ještě se k tomu snažit číst…“

Dokumentární rekonstrukce vyhroceného konfliktu mezi matkou a dcerou se inspiruje filmem Dogville Larse von Triera. K vysoké míře diváckého odcizení přispívají vedené loutky a scéna demontovaná cynickými kulisáky. Tragika přehrávané události vyniká o to více, co o ni zdánlivě aktéři postupně ztrácejí zájem. „Měla jsem mnohem větší úzkosti než teď. Neuměla jsem s nimi pracovat, neuměla jsem se tomu psychickému tlaku postavit a často jsem v důsledku toho něco neudělala nebo nenatočila. Teď něco takového neexistuje.“ Zdroj citátu: AMU

Otrokovice jsou jedním z mála českých měst, která uvedla do praxe koncept „housing first“. V rámci něj jsou osobám bez domova poskytovány sociální byty a podpora, která jim má usnadnit začlenění do společnosti. Časosběrný dokument sleduje osudy pěti lidí, kteří se do projektu zapojili v letech 2020 až 2023.„K životním strastem aktérů našeho filmu jsme přistupovali s empatií, jíž chceme vyvolat větší zájem o pochopení situace lidí, k nimž jako společnost často přistupujeme s předsudečným opovržením.“

Ve své pýše a přezíravosti občas člověk zapomíná, že není nadřazen říši zvířat, ale její pouhou součástí. Dokumentární esej klade vedle sebe obrazy vyprázdněné lidské činnosti a zvířecího vytržení z přirozeného řádu. Bez prvoplánového moralizování nás vybízí k reflexi uspořádání světa mezi námi zvířaty. „Tam, kde se setkává svět lidí se světem opeřeným, čtyřnohým a chlupatým, nacházíme pouta, pohledy a názory, předkládáme je, ale nepřekládáme.“ – Adéla Kaiserová

V 80. letech patřila k výrazným osobnostem české hudební alternativy. Paralelně s tím vystudovala překladatelství a antropologii a stala se odbornicí na gender a subkultury. Portrét hudebnice, feministky a vědkyně Pavly Jonssonové, jejímž celoživotním programem je revolta proti ustrnulým strukturám.„Když jsme si tak užívaly s holkama v kapele, tak jsem si přála, aby víc holek mělo taky kapelu a zažívaly tu obrovskou radost z tvoření.“

Irma Geisslová byla česká básnířka a prozaička, která žila na přelomu 19. a 20. století. S talentovanou autorkou intimní poezie, dnes už literární historií pozapomenutou, vstupuje do pomyslného dialogu režisérka filmu a jeho přímí aktéři. Výsledkem je portrét osobnosti složený z privátních vyznání příchylnosti k dílu. „Film je tak podobiznou setkávání hlasů, slov a gest, byť mnohdy zcela banálních, která obydlují zdánlivě vyprázdněný prostor po zemřelé autorce živou lidskou přítomností.“ – Kateřina Konrádová

Nový význam pojmu found footage vtiskuje film, kde se kamery chopí na vyzvání náhodný kolemjdoucí. O městě Most se dozvídáme mnohé na nejpovolanějším místě – v nádražní restauraci, kde se vedou zdánlivě nesouvislé hovory o geniu loci, nenaplněných láskách a ceně, kterou je vždy potřeba zaplatit.„V situacích, kdy si dva takzvaně nemají co říct, je vždy o čem mluvit.“ — Šimon Gogola

Ateliérové cvičení je přibližnou rekonstrukcí toho, co se v červnu 2023 odehrálo v životě ukrajinské střihačky. Zatímco v Praze stříhala přímý přenos ‚boxu bez rukavic‘, její sestra v Dněpru slavila narozeniny a Wagnerova paramilitantní skupina táhla na Moskvu. Uprostřed několika paralelně probíhajících dramat se protagonistka snaží udržet řád boxerského zápasu i vlastního života.

Byl jí jeden rok, když poprvé přišla o otce. Odešel od její matky a nikdy se k nim nevrátil. Teď je dospělá, žije v Praze a bojí se, že už jej znova neuvidí, aspoň jednou. V dokumentárním deníku sledujeme vyslovenou i nevyřčenou korespondenci mezi opuštěnou dcerou a otcem, který brání svoji vlast.„Vztah Ukrajiny s Ruskem je jako vztah s bývalým přítelem, se kterým jste se rozešli sice už v roce 1991, kdy Ukrajina vyhlásila nezávislost, ale zapomněli jste si u něj klíče od svého bytu.“Zdroj citátu: AMU