válka

Uprostřed pouště v Utahu, v bezprostřední blízkosti indiánské rezervace Skull Valley, se nachází přísně střežená vojenská základna, kde americká armáda od druhé světové války vyvíjí a testuje chemické, biologické a nukleární zbraně. Právě zde byli vycvičeni piloti, kteří svrhli atomovou bombu na Hirošimu. Kdokoli v daném vojenském zařízení pracuje, je vázán mlčenlivostí. Filmaři přesto z fragmentů výpovědí skládají komplexní obraz toho, jak vysokou cenu Spojené státy platí za válečné konflikty, které se sice odehrávají tisíce kilometrů daleko, ale přitom se bolestivě vpisují do americké krajiny a mentality.„Neexistuje jedna realita, zejména ne v dokumentárním filmu. Náš film je spíše zamyšlením nad náklady války a lidské existence.“ — Michael David BeamishZdroj citátu: der Freitag

Jednou z vlastností, která je ve východoevropské kultuře zakořeněna nejvíce, je pohostinnost. Přivítat hosta, prostřít mu stůl a zajistit, aby se vracel domů sytý a spokojený. Co když k nám však host vtrhl bez pozvání a jeho hlad nelze ukojit, ať se snažíme sebevíc? Taňa Ličevskaja od začátku války na Ukrajině zaznamenává první události na luniněcké letecké základně v Bělorusku a černá polévka, kterou zároveň vaří nezvaným hostům ze sousední země, se stává symbolem odporu„Vloupal se k vám domů bez zaklepání, má hlad a doufá, že ho nakrmíte. Vždycky měl hlad a rád rozšiřuje hranice svého apetitu. Tento hlad má temnou historii osvobozeneckých válek, mírových a protiteroristických operací.“

Olga Černych chtěla původně natočit portrét své matky. V únoru 2022 ovšem Rusko znovu napadlo Ukrajinu a všechno se rozpadlo. Režisérčin trojgenerační kaleidoskop vzpomínek je snahou najít pevný bod tváří v tvář nejisté budoucnosti. Její videohovory s matkou a babičkou jsou prokládány fotografiemi a filmy z rodinného archivu i reportážními obrazy současné ukrajinské každodennosti. Koláž minulých a přítomných příběhů tří žen a jedné země prostupuje především pocit stesku a ztráty. Současně ale vypovídá o odvaze a vzdoru národa, který opakovaně čelí vnějšímu tlaku.„Hodně jsme pracovali na rovnováze mezi portrétem země a historií tohoto města a ponořením do rodinného příběhu, protože jsme nechtěli historický film.“Zdroj citátu: Variety

Bosenské město Velika Kladuša leží nedaleko chorvatských hranic. Tamější obyvatelé často přicházejí do kontaktu s uprchlíky a uprchlicemi z Blízkého východu a jiných, ještě vzdálenějších končin. Kamera ve dne v noci pozoruje místní lesy a ulice, nezaujatě zachycuje odstraňování výbušnin z dob občanské války, školní výuku i kolektivní snahu čelit následkům stávajících konfliktů. Vrstevnatý soundtrack a rozvážný rytmus vyprávění, podřízený střídání ročních období, přispívají k tomu, že nás pomalu pohlcuje atmosféra místa, kde se kromě různých kultur setkávají i minulá a současná traumata.„Jako tvrdošíjná filmařka jsem se chtěla s tímto místem na Zemi, s tímto místem duše světa, vypořádat. Možná bych to nazvala pokusem o ‚zachycení plovoucí pravdy‘.“ — Nicole VögeleZdroj citátu: European Film Academy

Záběry všedních dní jedné obyčejné ukrajinské rodiny pocházející z města Svitlodarsk v Doněcké oblasti ukazují život poznamenaný ruskou okupací, kdy se válečný stav stal normou. Snímek dává do kontrastu dětské hry, psaní domácích úkolů a večeře při televizi s panoramatem rozbombardovaných budov města duchů.„Ve válce a armádě je nejhorší smrtelné ticho. Když je ticho, něco se vždy chystá.“

Kousek od estonských hranic leží ruské město Pečory. Když bylo po první světové válce obsazeno estonskou armádou, s vojáky přijel i dánský kameraman. Na jeho záběrech je zřejmě i režisérova prababička. Formálně hravý film za využití archivních záběrů a animace vypráví pohnutý životní příběh této odvážné ženy.

Jaderný fyzik a rekordman v extrémním otužování Vitalij se živí jako zedník a žije za hranicí chudoby. Zatímco jeho rodiče, prominentní vědci, vzpomínají na slávu režimu, jenž ochotně budovali, zapřisáhlý patriot z Novosibirska postupně mění názor na putinovské Rusko. Zavrhuje jeho kapitalistickou podstatu a dál, jako radikalizovaný bloger, hlásá nastolení spravedlivějšího režimu. Tento mezigenerační střet je pro země bývalého sovětského bloku typický. Zatímco starší generace vzpomíná na jistoty a výhody minulého režimu, ta mladší se beznadějně zmítá v krizi autorit, odmítá minulou i současnou politickou reprezentaci a uchyluje se k extrémním názorům. Do krajnosti, jako ostatně vše ve svém životě, prožívá své politické procitnutí i Vitalij jako syn elit odsunutých po rozpadu impéria na společenskou periferii. Časosběrná charakterová studie, natočená mezi lety 2016 a 2024, vyobrazuje, jak dlouhodobá frustrace a deziluze vede k tomu, že se celé generace a společenské třídy přiklání k radikálním řešením a hlasují pro autoritářské lídry typu Putina, Trumpa nebo Le Penové. „Nebojím se převratu, těším se na něj. Jakákoli změna bude k lepšímu, protože horší už to být nemůže.“ 

Čtyři mladí ukrajinští filmaři se během první vlny koronaviru vydávají do ústraní na venkov, aby pracovali na svých uměleckých projektech. Tam, kde hledali klid a únik od pandemických restrikcí, nalézají nakonec mnohem víc. Filmový deník, ve kterém režisérčin hlas promlouvá k nadčlověku v sobě, se stává nejen záznamem tvůrčího vývoje a hledání, ale i popisem bolestivé cesty za poznáním vlastního nitra. Titulní separace se netýká jen prostorového a vztahového vzdalování mezi jednotlivci, ale chápat ji můžeme i v koordinátech oddělování jednotlivých vrstev osobnosti v procesu sebepozorování.„Separace je přirozený proces ničení, který odhaluje člověka a nechává ho o samotě.“Zdroj: IMDb

Když začaly ruské rakety létat nad jejich hlavami, sbalila si režisérka filmu pár nejnutnějších věcí a rozjela se z oblasti bezprostředního ohrožení za svými stárnoucími rodiči, žijícími více ve vnitrozemí. Válka ji ovšem brzy dohnala i tam. Dokumentární deník z prvních dnů ruské invaze na Ukrajinu přibližuje bezprostřední reakce obyčejných lidí na hrůzy odehrávající se v jejich sousedství. S tím, jak se stupňuje konflikt, roste i napětí v domácnosti, postupně připravované o základní jistoty, jako je elektrická energie a teplo. Opustit domov ale není vůbec snadné. Navíc, kdo by se postaral o všechny ty kočky a psy, když lidé odejdou?„Příběhy rodin namačkaných v jednom domě dopadají vždycky špatně, ale tihle tři jsou ještě izolovanější. Nikdo tu není, lidé odcházejí a každodenní rozhovory se až příliš rychle mění v ostré hádky.“Zdroj citátu: Cineuropa