práce
Čistit a cídit
Dlouhé statické záběry, většinou celky a velké celky, a v nich se toho zdánlivě mnoho neděje. Jako by často někdo pustil kameru až poté, kdy se to důležité už odbylo. Ve chvílích, kdy nastupují úklidové čety a vždy takřka neviditelné ženy s prachovkou, mopem a kbelíkem. Kdy je potřeba vše připravit na další kolo provozu a užívání za podmínek, které jsme si zvykli vnímat jako zdravé. Minimalistický observační dokument nás nechává nahlédnout různé podoby toho, jak se lidská kultura zbavuje špíny a dalších nánosů. Počínaje čištěním rukou ve zdravotnictví přes různé projevy psychohygieny a sakrální rituály až po úklid v památnících holocaustu, vždy jde o tentýž cyklický proces. Právě nezbytnost a samozřejmost úkonů provázejících očistu z nich činí společenskou sílu zásadního významu. Nad asociativním sledem pomalých obrazů čištěných míst a umývaných lidí se můžeme zamýšlet nad symbolickými i pragmatickými významy rituálů všedního dne, bez nichž by se naše civilizace zhroutila.„Současnou snahou je podle mě zejména dosáhnout efektivity a produktivity v neoliberálním slova smyslu. Potom se však vytrácí jakákoli barevnost a pestrost.“Zdroj citátu: Medzinárodný filmový festival Bratislava
režie: Thomas Fürhapter
originální název: Cleaning & Cleansing
země: Rakousko
rok: 2024
délka filmu: 91 min.
Echt – Film o malíři Janu Mertovi
Jan Merta (1952) patří v současnosti k nejvýznamnějším českým výtvarným umělcům. Ve své malířské tvorbě formované postmodernou 80. let se přiklání k abstraktní zkratce a symbolickému zachycení skutečnosti pomocí každodenních objektů. Snímek je výřezem z jeho života naplněného malířskou tvorbou, prací na zahradě i partnerským soužitím. Civilní kamera sleduje Mertu při přípravě výstavy, na niž se pokouší vytvořit nová díla. Do práce však vstupuje jeho angažovanost v současné geopolitické situaci i objevování nových kompozičních principů a tvůrčích jinotajů, které spoluvytvářejí jeho zakouzlený osobní svět. „To je umění, nebo se to může vyhodit?“
režie: Tomáš Merta
originální název: Echt – Film o malíři Janu Mertovi
země: Česká republika
rok: 2024
délka filmu: 70 min.
Je to ve hvězdách
Astrální komedie, která odhaluje, jak vzkřísit lásku k manželovi, sehnat ženu na založení rodiny nebo se usmířit s otcem. Stačí odjet na Aljašku, do Grónska nebo do Libanonu, radí italská astroložka Luciana, která ve své kanceláři zastává roli psychoterapeutky a osobní koučky. Dojemně opravdový průvodce po citových zmatcích, lidské touze a naději se opírá o postupy hraného filmu. Vrstevnatý skupinový portrét s vybroušenou typologií postav vykresluje svět řízený náhodou, převlečenou za přelud, sebeklam nebo zázrak. „Snil jsem o tom, že vytvořím ‚italský‘ film plný vášnivé lásky, silných emocí, humoru a motocyklů Vespa. Mělo to však háček. Nejsem Ital, nerozumím jazyku a mám melancholickou maďarskou povahu kombinovanou s ironickým smyslem pro humor.“ — Peter Kerekes Zdroj citátu: Artcam Films
režie: Peter Kerekes
originální název: Wishing on a Star
země: Itálie, Slovensko, Česká republika, Rakousko, Chorvatsko
rok: 2024
délka filmu: 99 min.
Kamera tortura
Režisér, mladý třicátník procházející životní krizí, osloví své odcizené rodiče, aby mu pomohli vymalovat byt. Konverzace u malířského válečku a ředidla otevírají staré křivdy a zároveň odhalují komplexnost mezilidských vztahů. Absence komunikace či nedostatek vůle k ní jako symptom současných rodinných vazeb stojí v protikladu k péči o holubí rodinu, která se uhnízdila na režisérově balkoně. Snímek ve své civilnosti a autenticitě přitom následuje poučky z knihy věnované amatérským filmařům a filmařkám a vstupuje tak do subverzivního dialogu s paradigmaty filmové pedagogiky. Jak dnes žít, jak tvořit? „Záznamový upomínkový film rodinného charakteru je velmi dobrou školou začátečníka.“ Zdroj citátu: Film a kniha KUČERA, Jan: Filmová tvorba amatéra
režie: Petr Michal
originální název: Kamera tortura
země: Česká republika
rok: 2024
délka filmu: 36 min.
Konečná
Konečné zastávky autobusů, tramvají a trolejbusů na předměstí Rigy. „Nemísta“ bez specifického charakteru, kde se nic zvláštního neděje a kde přesto neustává pohyb. Někteří lidé odtud vyrážejí do práce nebo do školy, jiní se vracejí domů. Nebo poblíž zastávek pracují ve svých stáncích s květinami a zeleninou. Ráno, večer, ve sněhu i dešti. Ve všední dny i svátky. Laila Pakalniņa jejich práci, čekání a míjení, klidné i netrpělivé, zachycuje v táhlých pohyblivých záběrech. Černobílá kamera Gintse Bērziņše zůstává v jednom bodě a opisuje kruh, který nikde nezačíná a nikde nekončí. Obyčejná místa zastavení, která využíváme bez toho, abychom přemýšleli nad jejich funkcí, se v bezeslovné městské symfonii stávají důležitými křižovatkami, jejichž neměnnému rytmu se musí podvolit celá metropole. Snímek objevující poezii v každodenní rutině a opakování završuje režisérčinu ornamentální trilogii o městské hromadné dopravě, již doplňují filmy Buss (2004) a Mājas (2021).„Neustále se pohybující kamera vytváří formu filmu, nahlíží z okna autobusu, trolejbusu nebo tramvaje a pozoruje svět.“Zdroj citátu: Riga International Film Festival
režie: Laila Pakalnina
originální název: Gala Punkti
země: Lotyšsko
rok: 2024
délka filmu: 71 min.
Lovci rubínů
Tvrdá práce, nejistota výdělku a zadlužení celé rodiny. To jsou okolnosti, s nimiž se potýkají hledači drahokamů v opuštěných myanmarských dolech. Po zákazu těžby se do nich dostalo místní obyvatelstvo, ručně procházející tisíce kamínků s touhou po nálezu toho pravého – a lepším životě, který přinese.„Někdy můžeš hledat, jak chceš, a stejně nic nenajdeš. Ale jeden dobrý drahokam z tebe udělá boháče.“
režie: May Myat Noe Aye
originální název: Ruby Hunters
země: Myanmar
rok: 2024
délka filmu: 20 min.
Nahlédnout Faustine
Krátká poetická esej zachycující mladou dívku Faustine zkoumá vztah mezi režisérkou a protagonistkou a jak ho, jakožto tichý, všudypřítomný prostředník, definuje filmová kamera. Snímek s notnou dávkou sebereflexe chápe dokumentární film jako médium, jež má nad zachycenými subjekty dominantní moc, mj. i tím, že jejich duši i podobu navždy uzamkne do filmového obrazu.„Akt dívání se stává hmatatelným prostřednictvím technologie, pověr a fantaskního vidění. Film je podle toho prostor, který si bere skutečného člověka jako rukojmí, pohlcuje ho a navždy uzavírá.“
režie: Ira A. Goryainova
originální název: Regarde Faustine
země: Belgie
rok: 2024
délka filmu: 14 min.
Umění dívat se
Podle nedávných poznatků astrofyziky je vesmír strukturovaný jako čtyřrozměrná síť připomínající pavučinu. Podobné struktury přitom vytváří organismus mnohonásobně menší – známý jako hlenky či slizovky. Může paralela mezi říší biologie a fyziky pomoci pochopit tajemství naší proměnlivé a spletité skutečnosti?„Kosmická síť je součástí rozsáhlé struktury vesmíru. Skládá se z temné hmoty, plynů a galaxií.“Zdroj: Astronomy Magazine
režie: Andris Gauja
originální název: Vaatamise kunst
země: Estonsko, Lotyšsko
rok: 2024
délka filmu: 16 min.